Sociální sítě

🔝 Z PELHŘIMOVA AŽ DO ŽENSKÉ BASKETBALOVÉ REPREZENTACE🏀 Začínala tam, kde dneska bojují mladé holky v dresu Sojek. Vyrostla ve stejném městě a na stejné palubovce. Řeč je o 𝗚𝗮𝗯𝗿𝗶𝗲𝗹𝗲 𝗔𝗻𝗱𝗲̌𝗹𝗼𝘃𝗲́, která v letošním roce úspěšně reprezentovala Česko na Eurobasketu v Izraeli a Slovinsku. Hráčka, která v letošním roce nad hlavu zvedla pohár za vítězství ve slovenské nejvyšší basketbalové soutěži žen. Její cesta k těmto úspěchům však nebyla lehká, v loňské sezóně si prošla vážným úrazem nohy a musela začít od znovu. Vrátila se však silnější, na její cestu, nejen do reprezentace, jsme se jí zeptali v rozhovoru pro pelhřimovské Sojky. 𝗚𝗮́𝗯𝗶, 𝘂𝗽𝗹𝘆𝗻𝘂𝗹 𝗰𝗰𝗮 𝗺𝗲̌𝘀𝗶́𝗰 𝗼𝗱 𝗘𝘂𝗿𝗼𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁𝘂, 𝗸𝘁𝗲𝗿𝗲́𝗵𝗼 𝘀𝗲𝘀 𝘂́𝗰̌𝗮𝘀𝘁𝗻𝗶𝗹𝗮 𝗷𝗮𝗸𝗼 𝗷𝗲𝗱𝗻𝗮 𝘇 𝗵𝗿𝗮́𝗰̌𝗲𝗸 𝘇𝗮́𝗸𝗹𝗮𝗱𝗻𝗶́ 𝘀𝗲𝘀𝘁𝗮𝘃𝘆 𝗿𝗲𝗽𝗿𝗲𝘇𝗲𝗻𝘁𝗮𝗰𝗲. 𝗧𝗮𝗸 𝗷𝗮𝗸 𝗘𝘂𝗿𝗼𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁 𝘀 𝗼𝗱𝘀𝘁𝘂𝗽𝗲𝗺 𝗰̌𝗮𝘀𝘂 𝗵𝗼𝗱𝗻𝗼𝘁𝗶́𝘀̌? Pro mě samotnou to byl teprve druhý Eurobasket, kterého jsem se mohla zúčastnit a myslím, že na tento se jen tak nezapomene. Jsem hrozně ráda, že jsem mohla být součástí týmu s velkým T, který byl mnohými určitě podceňován, avšak pravou bojovností a srdcem na správném místě prokázal proč se na Eurobasket vůbec kvalifikoval. Spojení zkušených s mladými hráčkami přineslo to pravé a my se dostali až mezi 8 nejlepších. Co se týká těch smolných konců dvou posledních zápasů na turnaji – Maďarsko a následně Německo, tam samozřejmě stále převládá hořkost. Zápas s Maďarskem nám byl ukraden, a to nás stálo i možnost kvalifikace o Olympijské hry v Paříži. Mrzí to stále, ale už to nikdo nevrátí. Viděla bych celkový turnaj jako příslib ženského basketbalu do budoucích let a doufám, že si jednou o tu Olympiádu zahrajeme. 𝗕𝘆𝗹𝗮 𝗷𝘀𝗶 𝗱𝗿𝘂𝗵𝗼𝘂 𝗻𝗲𝗷𝗹𝗲𝗽𝘀̌𝗶́ 𝘀𝘁𝗿̌𝗲𝗹𝗸𝘆𝗻𝗶́ 𝘁𝘆́𝗺𝘂 𝗮 𝘇𝗮́𝗿𝗼𝘃𝗲𝗻̌ 𝘁𝗿̌𝗲𝘁𝗶́ 𝗻𝗲𝗷𝗹𝗲𝗽𝘀̌𝗶́ 𝗰𝗼 𝗱𝗼 𝗽𝗼𝗰̌𝘁𝘂 𝗮𝘀𝗶𝘀𝘁𝗲𝗻𝗰𝗶́. 𝗖𝗼 𝘀𝘁𝗼𝗷𝗶́ 𝘇𝗮 𝘁𝘃𝘆́𝗺𝗶 𝘃𝘆́𝗯𝗼𝗿𝗻𝘆́𝗺𝗶 𝘃𝘆́𝗸𝗼𝗻𝘆 𝘃 𝗿𝗲𝗽𝗿𝗲𝘇𝗲𝗻𝘁𝗮𝗰𝗶? Náš tým byl založen hodně na týmové hře a neměli jsme žádnou vyloženou tahounku týmu. To, že se mi v nějakých zápasech zadařilo více mě jedině těší. Myslím si, že to byl můj přínos týmu – tedy nosit body, a tak jsem ráda, že se to podařilo. Možná jsem si i přinesla formu z ligové sezóny, cítila jsem se dobře, a hlavně jsem trenérku dlouhodobě znala. 𝗡𝗲̌𝗸𝗼𝗹𝗶𝗸𝗮́𝘁𝘆́ 𝗿𝗼𝗸 𝗵𝗿𝗮𝗷𝗲𝘀̌ 𝘃 𝘇𝗮𝗵𝗿𝗮𝗻𝗶𝗰̌𝗶́, 𝗸𝗼𝗻𝗸𝗿𝗲́𝘁𝗻𝗲̌ 𝗷𝘀𝗶 𝘃 𝗺𝗶𝗻𝘂𝗹𝗲́ 𝘀𝗲𝘇𝗼́𝗻𝗲̌ 𝗵𝗮́𝗷𝗶𝗹𝗮 𝗯𝗮𝗿𝘃𝘆 𝗣𝗶𝗲𝘀̌𝘁̌𝗮𝗻𝘀𝗸𝘆́𝗰𝗵 𝗖̌𝗮𝗷𝗲𝗸 𝗻𝗮 𝗦𝗹𝗼𝘃𝗲𝗻𝘀𝗸𝘂, 𝘀𝗲 𝗸𝘁𝗲𝗿𝘆́𝗺𝗶 𝗷𝘀𝗶 𝘃𝘆𝗵𝗿𝗮́𝗹𝗮 𝘁𝗶𝘁𝘂𝗹. 𝗩 𝗰̌𝗲𝗺 𝘀𝗲 𝗯𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁 𝗻𝗮 𝗦𝗹𝗼𝘃𝗲𝗻𝘀𝗸𝘂 𝗹𝗶𝘀̌𝗶́ 𝗼𝗱 𝘁𝗼𝗵𝗼 𝘂 𝗻𝗮́𝘀 𝗮 𝗰𝗼 𝘀𝗲 𝘁𝗶 𝘁𝗮𝗺 𝗻𝗲𝗷𝘃𝗶́𝗰 𝗹𝗶́𝗯𝗶́? V Piešťanech jsem působila dvě sezóny, kdy jsem bohužel první skoro celou proseděla na lavičce kvůli vážnému zranění (zlomená noha). Druhý rok už byl podstatně lepší. Odehrála jsem celou sezónu a přispěla tak k nejúspěšnější sezóně klubu vůbec – výhra slovenského poháru, postup ze základní skupiny v Eurocupu a následně jsme vyhráli celou ligu, kde jsme byli neporaženi. Tuto sezónu si jistě zapíšu i já jako mou nejúspěšnější vůbec. Pro mě je to určitě preciznější práce trenérů, je tam hodně vidět struktura hry na které si zakládají, systematičnost a za mě i kvalita tréninkového procesu celkově. Samozřejmě liga je slabší než v Česku, dá se tam hrát s 3 týmy vyrovnanější zápasy, a to je bohužel vše. Co mám, ale na Slovensku nejradši jsou určitě tamní fanoušci a lidé, kteří byli po celou sezónu i mimo ni úžasní. Našla jsem si tam lidi, za kterými se budu ráda vracet. 𝗕𝗮𝘀𝗸𝗲𝘁𝗯𝗮𝗹𝗼𝘃𝗲̌ 𝗷𝘀𝗶 𝘃 𝗺𝗹𝗮́𝗱𝗲𝘇̌𝗶 𝘃𝘆𝗿𝗼𝘀𝘁𝗹𝗮 𝘃 𝗣𝗲𝗹𝗵𝗿̌𝗶𝗺𝗼𝘃𝗲̌, 𝘇 𝗸𝘁𝗲𝗿𝗲́𝗵𝗼 𝗷𝘀𝗶 𝗽𝗮𝗸 𝘇𝗮𝗺𝗶́𝗿̌𝗶𝗹𝗮 𝗱𝗼 𝗛𝗿𝗮𝗱𝗰𝗲 𝗞𝗿𝗮́𝗹𝗼𝘃𝗲́ 𝗻𝗮 𝘀𝘁𝗿̌𝗲𝗱𝗻𝗶́ 𝘀̌𝗸𝗼𝗹𝘂. 𝗥̌𝗲𝗸𝗻𝗶 𝗺𝗹𝗮𝗱𝘆́𝗺 𝗦𝗼𝗷𝗸𝗮́𝗺, 𝗷𝗮𝗸 𝘀𝗲 𝗵𝗼𝗹𝗸𝗮 𝘇 𝗣𝗲𝗷𝗿𝘂 𝗺𝘂̊𝘇̌𝗲 𝗱𝗼𝘀𝘁𝗮𝘁 𝗱𝗼 𝗻𝗲𝗷𝘃𝘆𝘀̌𝘀̌𝗶́𝗰𝗵 𝘀𝗼𝘂𝘁𝗲̌𝘇̌𝗶́ 𝗮 𝗽𝗼𝘀𝘁𝘂𝗽𝗻𝗲̌ 𝗶 𝗿𝗲𝗽𝗿𝗲𝘇𝗲𝗻𝘁𝗮𝗰𝗲? Mnohdy je to i o štěstí, ale já jsem od malička trénovala s o 2 roky staršími, což bylo způsobeno hlavně tím, že mám o 2 roky starší sestru a trénovala nás naše mamka. Následně jsem ještě chvilku hostovala do Slovanky Praha, ale ve starších žákyních už jsem si vybrala Hradec Králové, kde mě oslovil trenér. Zvolila jsem si tedy tuto cestu a určitě toho nelituji. V Hradci Králové jsem strávila 6 krásných let a pak odešla do Brna. Je to o dřině, odříkání a tomu, že děláš, co tě baví, jak nejlépe dokážeš. Já jsem basketbalu vždy obětovala vše a veškerý můj život se točil okolo něho. Není to jednoduché, ale všechno se dá, když člověk ví, co chce. V dnešní době mají navíc mladé hráčky i o dost více možností (univerzitní basketbal v Americe, nebo basketbal 3x3), kde se mohou zviditelnit. 𝗭𝗮́𝘃𝗲̌𝗿𝗲𝗺 𝘃𝘇𝗸𝗮́𝘇𝗮𝗹𝗮 𝗯𝘆𝘀 𝗻𝗲̌𝗰𝗼 𝗺𝗹𝗮𝗱𝘆́𝗺 𝗵𝗼𝗹𝗸𝗮́𝗺, 𝗸𝘁𝗲𝗿𝗲́ 𝗻𝘆𝗻𝗶́ 𝗯𝗲̌𝗵𝗮𝗷𝗶́ 𝘃 𝗱𝗿𝗲𝘀𝘂 𝗣𝗲𝗹𝗵𝗿̌𝗶𝗺𝗼𝘃𝘀𝗸𝘆́𝗰𝗵 𝗦𝗼𝗷𝗲𝗸 𝘃𝗲 𝘀𝘁𝗲𝗷𝗻𝗲́ 𝗵𝗮𝗹𝗲, 𝗸𝗱𝗲 𝗷𝘀𝗶 𝘇𝗮𝗰̌𝗶́𝗻𝗮𝗹𝗮 𝘁𝘆? 𝗠𝗮́𝘀̌ 𝗻𝗲̌𝗷𝗮𝗸𝗼𝘂 𝘂́𝘀𝗺𝗲̌𝘃𝗻𝗼𝘂 𝘃𝘇𝗽𝗼𝗺𝗶́𝗻𝗸𝘂 𝗻𝗮 𝘀𝘃𝗲́ 𝘇𝗮𝗰̌𝗮́𝘁𝗸𝘆 𝘃 𝗣𝗲𝗹𝗵𝗿̌𝗶𝗺𝗼𝘃𝗲̌? Pokud je basketbal to, co je baví a naplňuje – „makejte a každý den se zlepšujte. Každý den je možnost udělat krok vpřed. Není to pouze o úspěších, ale i pádech (prohry, zranění), které je třeba přijmout a poučit se z nich.“ Zrovna včera jsme s našimi probírali moje a sestřiny začátky, našli jsme dokonce záznamy našich zápasů z roku 2007 na videokazetě a opravdu jsme se u toho zasmáli. Já si asi nejvíce pamatuju vzpomínky, kdy jsem nosila dioptr. brýle na zápas a jelikož jsem byla o dost menší než soupeřky, tak jsem do nich neustále dostávala a vždycky byly celé pokroucené, hned jak to šlo jsem doběhla k mamce na lavičku a nevěděla co dělat. Mamka je vždy vzala za pár vteřin pár pohyby narovnala a nasadila mi je zpátky na nos. (smích)