Když mi trenéři mého domovského klubu řekli, že je možnost hostovat v klubu pelhřimovských Sojek a hrát s holkami svou kategorii - U14, byla jsem ráda. Vzápětí se mi ale hlavou začala honit spousta obav. Nový kolektiv, do kterého budu přecházet sama? Vezmou mě ? Zapadnu mezi ně ? Nebudu jim to kazit ? Co trenéři, budu si s nimi rozumět ? Mé obavy se při prvním tréninku v Pelhřimově rozplynuly. Holky mě vzaly suprově - nejlépe, jak jen to šlo. I trénink jsem zvládla, přestože mě po celou dobu tréninku svazovala neskutečná tréma. Mimochodem, tréma se mě drží ještě do dnešního dne. Po tréninku jsem odjížděla nadšená.Holky mě při loučení objaly a to mě asi nejvíce dostalo. Bude to super ! Zvládla jsem to, mám spoustu nových kamarádek a další skvělé trenéry! 

V prvních zápasech jsem bojovala s neskutečnou nervozitou a s úplně jiným stylem hry, než jsem byla zvyklá. Spousty košů jsem neproměnila, ale holky mě včetně trenérů podržely, nikdo mi nic nevyčítal.Jak paní trenérky říkají : ,,Jsme Sojky a táhneme za jeden provaz!" V zápase se nám daří někdy více, někdy méně. Všechny máme slabé chvilky, ale věřím, že se budeme zápas od zápasu lepšit. Těžší soupeři odhalili naše nedostatky s rychlým přechodem přes půlku, pomalé a nepřesné přihrávky, naší nekomunikaci mezi sebou, ze které vznikají problémy v obraně. Stále zapomínáme zapojovat do hry clony, i nacvičené akce z tréninku. Naopak jsme bojovné a dokážeme se hecnout, takže až doladíme naše nedostatky, budeme zápas od zápasu nebezpečnější a více "klovat".