Očekávání z neznámého byla velká, jednak co se týče soupeřek (týmy z USA a Německa), tak i akce jako takové.
Basketbalový turnaj je součástí velké akce United World Games, kde se setkávají týmy z celého světa, nejenom v basketbale, ale také v dalších 10 sportech. Součástí je také působivé slavnostní zahájení s nástupem zástupců jednotlivých států včetně ohňostroje.
Pokud jde o samotné zápasy, tak jsme věděli, že nás ve skupině čekají utkání proti dvěma týmům z USA a jednomu z Německa. Hrací systém byl jasný. Ve skupině každý s každým a následně pak semifinále a finále. Hrací čas byl 4x8minut hrubého. 
První páteční utkání proti týmu AIST z USA  bylo od začátku z naší strany velmi nervózní. Holky se trošku soupeřek zalekly, ale postupem času se naše hra zlepšovala a pomohla nám zvýšená agresivita. Nakonec z toho bylo celkem jasné vítězství 24:12.
Ve druhém pátečním  utkání nás čekal tým z Německa Tus Bad Aibling Fireballs. Z naší strany to byl mnohem lepší výkon a od začátku nebylo o našem vítězství pochyb. Holky hrály opět agresivně v obraně a rychlý přechod do útoku nám zajistil jednoznačné vítězství 32:11. 
V sobotu dopoledne nás čekalo poslední utkání ve skupině, které bylo bojem o první místo ve skupině. Soupeřkami nám byl tým PHD Hoops z USA. Od začátku to byl opravdu boj do slova a do písmene. Nesmírně tvrdé utkání plné soubojů, plno kontaktů a hodně mluvení (trash talku) . Myslím, že holky takový zápas ještě nehrály. A i přes prohru 18:25 se s tím popasovaly na jedničku a získaly dobrou zkušenost do dalších zápasů.
Výsledky ve skupině nám pro sobotní odpolední semifinále přinesly tým z Německa, který už holky porazily, a tak si na něj věřily. Zápas nebyl tak jednoznačný jako ten předchozí, ale po celou dobu jsme ho měli pod kontrolou i díky hlasité podpoře našeho dívčího týmu U12. Konečný výsledek 22:10 nás posunul do zápasu o 1. místo, ve kterém na nás překvapivě čekal tým AIST, který v semifinále po velmi dramatickém vývoji v prodloužení zvítězil nad dosud neporaženým týmem PHD Hoops. 
Už při příchodu na nedělní finále se holky zarazily. Všechna dosavadní utkání se hrála na malých hřištích, kde čára trojkové oblouku končila v autu a hřiště měla menší rozměry. Na finále však organizátoři připravili plnohodnotné hřiště a to nebylo vše. Před začátkem utkání proběhlo oficiální představení týmů, a také se hrály státní hymny. Na finálový zápas pak do hlediště dorazilo více než 250 diváků. A celá tato atmosféra holky v úvodu utkání trochu zaskočila. Sice jsme byly mírně ve vedení, ale bohužel díky jednoduchým ztrátám a menší úspěšnosti v zakončení jsme nedokázali soupeřkám odskočit na vyšší rozdíl. Vše vyvrcholilo v poslední čtvrtině, kdy 2 minuty před koncem se soupeřky dostaly do vedení a s námi to nevypadalo dobře. Holky ale zabojovaly, podařilo se nám konečně proměnit střelu za 3 body a v závěru těsný náskok ubránit. A tak po výhře 36:33 jsme mohli začít slavit vítězství v turnaji.
Slova trenéra Ivo Rizáka:
Tuto akci jsem absolvoval již před 9 a 11 lety s týmy ročníku 2002 a 2003, kteří v historii našeho klubu dosáhly největších úspěchů. Ale i  tak jsem věděl, že v první řadě na tomto turnaji nejde o výsledky, ale o to, něco zažít. Nejenom při cestě v autobuse, nebo na krásném místě jako je Klagenfurt (zahájení akce, koupání, výlety), ale i při večerním programu. Výsledky byly vždy až na druhém místě a spíše jako bonus. Tento tým dívek U19 trénuji již od minižákovských kategorií a musím přiznat, že po většinu dosavadní kariéry holky zažily spíše porážky než vítězství. Letošní sezóna se nám také moc nepovedla a toto byly jejich poslední utkání v mládežnické kategorii. O to víc jsem na ně pyšný, za to co dokázaly. Za všechen čas a úsilí, které basketbalu věnovaly, si to 100% zaslouží. Celou dobu co je trénuji, si to nesmírně užívám a mám z nich jaký pokrok v basketbale a v životě udělaly. Doufám, že je tento úspěch nabije jak energií do basketbalu,  tak i do života. Protože teď už ví,  že když se nevzdají a tvrdě pracují, tak se vítězství, odměna či úspěch dostaví.  Takže - Eliško, Míšo, Anežko, Áďo, Míšo, Viky, Johy❤️, Dančo, Terko a Vendy  díky moc!!!!!!!